Etický kodex

Etický kodex pracovníka Domu seniorů

Motto – mezi lidmi budiž naplňován daný zákon: „Jedni, aby hned zapomněli, co dali, druzí, aby nikdy nezapomněli, co dostali.“

  1. Činnost a role pomáhajícího profesionála je založena na hodnotách demokracie a lidských práv. Pracovníci proto dbají na dodržování lidských práv u skupin                a jednotlivců v souladu s Deklarací práv mentálně postižených osob, Chartou lidských práv Spojených národů, Úmluvách o právech dítěte a zároveň se řídí zákony státu – České republiky.
  1. Pracovník jedná s uživateli i svými spolupracovníky s úctou. Respektuje jedinečnost každého člověka bez ohledu na jeho původ, etnikum, rasu, politické přesvědčení, náboženské vyznání, sexuální orientaci, věk, pohlaví společenské postavení rodiny, majetkové poměry či subjektivně vytvořená hodnocení.

Jakákoliv forma diskriminace je nepřípustná.

  1. Uživatel má v rámci platných zákonů právo na vzdělání, placené zaměstnání + vyhledávání pracovních příležitostí a začlenění do společenského života dle obecně platných norem a pravidel. V případě poskytování širšího spektra služeb jsou tyto dohodnuty ve formě písemné smlouvy (nejen druh, ale i rozsah a podmínky) a jejich vzájemná akceptovatelnost je stvrzena podpisy obou stran – zájemce x poskytovatele. Pracovník přitom využívá možnost individuálního přístupu v nabízené podpoře a prioritou je prospěch uživatele bez korupce či skrytých jednostranně výhodných manipulačních technik.
  2. Zaměstnanec nesmí zneužít ve vztahu k uživateli sociální služby nebo jeho rodině jakýmkoliv způsobem jejich důvěru a závislost k získání výhod, darů, peněz, přijímání úplatků. Nesmí uživatele, spoluzaměstnance ani veřejnost udržovat v nevědomosti či omylu.
  1. Pracovník chrání a podporuje vzájemnou důstojnost uživatelů a spolupracovníků, respektuje znalosti + zkušenosti jiných a právo na soukromí každého jednotlivce a důvěrnost sdělení. Nerozšiřuje a nepodílí se na přenosu informací, které by člověka mohly poškodit, zesměšnit či zdiskreditovat, pokud prokazatelně nejsou porušována práva jedné strany. Kritické připomínky vyjadřuje na vhodném místě a vhodným způsobem. Problémy jsou řešeny výhradně v rámci organizace. Data a informace          o uživateli požaduje jen v přímé souvislosti při zajišťování nezbytně nutných služeb. Sdělení soukromých dat je možné jen za souhlasu uživatele či jeho zákonného zástupce. Výjimku tvoří jen situace, kdy by mohlo dojít k ohrožení života či zdraví dalších osob. Pokud má pracovník pocit, že se některý z uživatelů k němu chová nevhodným způsobem, konzultuje tuto skutečnost se svým přímým nadřízeným.
  1. Pracovník jedná tak, aby byla všem stejně poskytována dostatečná péče a aby nedocházelo k situacím, ve kterých by uživatel byl znevýhodněn nebo neodůvodněně separován.
  1. Pracovník respektuje a podporuje právo každého jedince na seberealizaci v takové míře, aby současně nebyla omezována práva druhých osob. Každý uživatel je instruován a podporován k jednání dle svých práv a zároveň je obeznámen se svými povinnostmi vůči sobě i svému okolí. Pracovník podává uživatelům informace přiměřeným a srozumitelným způsobem, s přihlédnutím k jejich komunikační úrovni.
  1. Podpora je poskytována uživatelům v takové míře, kdy je podpora prokazatelně nutná a přijímající stranou vnímána jako potřebná, tj. nevyvolává pocit závislosti. Respektuje intimitu uživatele a jeho osobní prostředí.
  1. Profesní odpovědnost pracovníka má přednost před jeho soukromými zájmy, pokud nejde v přímé souvislosti o ohrožení jeho života či zdraví.

Pořadí priorit:                     

právní a etické zásady,                                                      

prospěch uživatele,

 prospěch profesionála,

technické požadavky.

  1. Pracovník vede uživatele (popřípadě ve spolupráci s opatrovníky) k vědomí odpovědnosti za sebe. Respektuje uživatele jako rovnocenného partnera se všemi občanskými právy a povinnostmi, včetně zodpovědnosti za své zdraví, chování, jednání – s přiměřeností a ohledem na schopnost rozhodování daného uživatele.
  1. Pracovník si je vědom, že jeho nevědomost či subjektivní postoje a hodnoty (byť zdánlivě podložené dobrým úmyslem) mohou být příčinou nedostatečné nebo nekvalitní péče a jedná proto tak, aby tímto způsobem neohrozil zájmy nebo potřeby uživatele (tj. konzultuje své zásahy do běžného dění uživatele se svým nadřízeným, či využívá supervize).
  1. Pracovník se snaží (samostatně nebo ve spolupráci s uživateli, spolupracovníky či dalšími zainteresovanými osobami) progresivními návrhy ovlivňovat sociální politiku a pracovní postupy organizace tak, aby úroveň poskytovaných služeb byla co nejvyšší.
  1. Způsob oslovování mezi pracovníkem a uživatelem je daný vzájemnou partnerskou dohodou. Není přijatelný asymetrický způsob oslovování dospělého uživatele (automatické tykání), pokud si uživatel tento způsob prokazatelně nepřeje (viz individuální plán).
  1. Pracovník v pomáhající profesi využívá supervize.
  1. Pomáhající profesionál usměrňuje své chování a jednání tak, aby nevyvolával
    u uživatele pocit jakékoliv závislosti – včetně citové. Odmítá nabízené služby či dary, pokud je zřejmé, že nejde jen o projev běžné společenské pozornosti, ale o úmysl získání výhody či prospěchu na jedné či druhé straně. Respektuje pravidlo sexuální zdrženlivosti vůči uživatelům. Nezneužije jakéhokoliv handicapu uživatele, momentální indispozice či situace k vlastnímu prospěchu.
  1. Pracovník nežádá uživatele o služby, o něž by běžně nepožádal jiné osoby. Způsob komunikace a jednání jsou vždy v souladu s obecně platnými způsoby slušného chování mezi lidmi.
  1. Pracovník spolupracuje s rodinou uživatele v osobním kontaktu, informace podává citlivě, vlídně. Při jednání navozuje pocit jistoty a bezpečí. Respektuje kompetence opatrovníka, popřípadě dalších blízkých osob, v komunikaci a vztahu je jim oporou. Podporuje uživatelovo prožívání + vyjádření osobních pocitů a názorů.
  1. Pracovník dbá, aby svým jednáním a svými postoji nevyvolal u uživatelů negativní změny v chování, například:
  • Vnucování – chování pracovníka, které nerespektuje uživatelovo právo na výběr a svobodnou volbu. Nátlak na uživatele, aby dělal to, co pracovník považuje za vhodné a praktičtější – například: ostříhání vlasů, typ oblečení apod.
  • Stigmatizace – izolace uživatelů ve vymezených prostorách domova nebo např. zamezení přístupu do obchodu, aby nezdržovali nebo tam nešlo mnoho osob, nebo např. podávání jídla odlišným způsobem, než jsou běžně zavedené postupy mezi lidmi.
  • Zastrašování – vyhrožování a vzbuzování strachu u uživatelů s cílem přimět ho k požadovanému jednání.
  • Infantilizace – chování se k dospělým osobám jako k dětem – používání zdrobnělin, používání pomůcek pro děti – nerozbitné hrnky, dětské časopisy apod.
  • Zneschopňování – bránění uživatelům, aby využili své schopnosti, protože je při činnosti očekáváno možné riziko – např. polití se vodou při vaření čaje, delší čas při chůzi po schodech apod.
  • Podvádění – klamání a oddalování nepříznivé zprávy nebo snaha přimět uživatele, aby splnil přání či očekávání pracovníka.
  • Ignorování – mluvení o uživateli v jeho přítomnosti jako kdyby nebyl přítomen, pohybování se v soukromém prostoru uživatele bez jeho vědomí či souhlasu, zasahování do jeho soukromého majetku – uklízet např. noční stolek, vyhazovat „nepotřebné věci“ bez jeho souhlasu apod.
  • Ponižování – připomínání uživateli jeho handicap, odlišnost, povinnost poslouchat či jinak zvýrazňovat jeho nedostatečnost.
  1. Pracovník neřeší v přítomnosti uživatelů problémy osobního, provozního a profesního charakteru.
  1. Pracovník je loajální ve vztahu k poslání organizace, snaží se zabránit úniku informací, činnostem a jednáním, které by poškozovaly její dobré jméno.
  1. Nepřípustné je rozhodovat o uživateli z pozice moci – tj. jakékoliv nadřazenosti. Prioritou pracovníka v pomáhající organizaci je zajišťování služeb a podpory v souladu s požadavky a potřebami uživatele. Pomoc je založena na vzájemném lidském vztahu a respektu. Cílem je dosažení maximální možné samostatnosti uživatele a jeho rovnocenné začleňování do společnosti.
  1. Pracovník si je vědom, že používání restriktivních opatření není běžnou součástí rovnocenného vztahu mezi lidmi a jejich použití je zcela výjimečné. Pro použití těchto metod jsou stanovena jasná pravidla, která vždy respektují lidská práva. Pracovník nepoužívá restriktivní opatření dle svého uvážení, ale vždy po konzultaci s vedoucím pracovníkem, vedením domova, odborným personálem – psycholog, psychiatr         a dalšími zainteresovanými osobami – například opatrovník, osoba blízká apod, vždy však musí dbát na bezpečnost uživatele i dalších osob.

 

Naplněním cíle je šťastný člověk. Šťastný člověk je bytost, která nemá důležitější vlastnost než pocit svobodné vůle.

„Rozum nám řekne, co máme pominout. Srdce nám však napoví, co udělat musíme.“